Zpět

Bohumil Jaroš

 

(28.1.1945 - 26.1.2006)

 

Básník Bohumil Jaroš, obětavý a nenahraditelný sekretář Literárního klubu Dr. Nadi Benešové, zemřel 26.ledna 2006, náhle a neočekávaně, v plném rozsahu svých tvůrčích sil, ve věku nedožitých 61 let.

         Narodil se v Hradci Králové, v němž žil do svých osmi let. Pak se jeho rodiče přestěhovali do Prahy, kde dokončil základní vzdělání, během  něhož aktivně sportoval – již v devíti letech hrál házenou za Slavii. Vystudoval Střední zemědělsko-technickou školu v Čáslavi, v místním Slavoji se věnoval lehké atletice. S prvními láskami přišly i Múzy, hrál ve školním orchestru, psal české texty k písním vysílaným rádiem Luxemburg, působil v estrádním souboru a hrál v čáslavském divadle.

         Většinu života pracoval v zemědělství, od nejnižších technických funkcí až po vedoucího závodu. Počátkem devadesátých let nastoupil jako vychovatel ve výchovném ústavu pro mládež. Začínal s pocitem člověka odsunutého na vedlejší kolej, ale záhy zjistil, že je tomu právě naopak – mohl se opět věnovat sportu, hudbě a poezii.

         Po sedmi letech ho však vyřadily následky úrazu, který utrpěl koncem sedmdesátých let, a dva roky před koncem tisíciletí odešel do invalidního důchodu. Nezlomilo ho to. S několika nadšenci založil v Čáslavi literární klub, v němž nacházel novou seberealizaci a začal se naplno věnovat psaní. K jeho dalším zálibám patřila příroda a cyklistika. Na toulkách přírodou sbíral náměty pro své básně.

         Jeho první básně byly milostným vyznáním a pokusy o vyjádření krásna. Láska a krása všeho jsou patrny v jeho verších dodnes. Stal se jedním z předních kmenových autorů nakladatelství Alisa, kde poznali jeho talent a houževnatost. Získal řadu ocenění v literárních soutěžích, mimo jiných Cenu Benjamina Kinga.

         V minulém roce se splnil jeho životní sen – byla vydána kniha jeho básní nazvaná Přicházíš po špičkách, o které literární kritička Ljuba Mrověcová uvedla: „Poezie Bohumila Jaroše zaujme a uchvátí každého svou opravdovostí a bezprostředností emotivních obrazů plných něhy k milované bytosti a touhy po čistém světě. Je to básník, který navzdory nepřízním osudu nepřestal věřit v lásku a dobro.“

                                                                                                                                  Ing. Josef R. Beneš

                                                                                                                                      čestný předseda LKNB


 

 

Bibliografie:

Ocenění v literárních soutěžích:

   
2004 - almanach SOUČASNÁ POEZIE 2004 (King)

2002 Čáslav - čestné uznání v próze, hlavní cena v poezii

2004 - almanach  VYCHÁZEJÍCÍ HVĚZDY 2004 (Alisa)

2003 Čáslav - hlavní cena v próze

2004 - almanach  MILOSTNÁ POEZIE (Alisa)

2003 Tábor - čestné uznání

2005 - almanach  BÁSNÍCI TŘETÍHO TISÍCILETÍ (Alisa)

2003 Sokolská župa Praha 10 - čestné uznání

2005 - almanach SOUČASNÁ POEZIE 2004 (Alisa)

2004 King - Cena Benjamina Kinga

2005 - sbírka PŘICHÁZÍŠ PO ŠPIČKÁCH (Alisa)

2004 Alisa - Cena Kantrix Kingové

 

2004 Čáslav - hlavní cena za překla poezie

 

2004 Frýdek-Místek - 3. místo za poezii

 



    Úmrtí Bohumila Jaroše těžce zasáhlo všechny členy našeho literárního klubu. Členka LKNB paní Hana Kupčíková, která se nemohla zúčastnit smutečního obřadu, poslala našemu klubu báseň, kterou vytvořila na počest památce Bohumila Jaroše, s nímž ji pojila láska k literární tvorbě i osobní přátelství.

 

Kamarádovi na poslední cestu

 

Ojíněné větve bříz

jsou jako bílý dým

Ojíněné větve bříz

nad hrobem Tvým

A všechna slova jsou lichá

a já je zaháním

Papír vlhne slzami

Proč jenom, drahý příteli

jsi od nás odešel už teď?

Čtvrtého ledna jsi napsal

„Život je štěstí“

A desátého ledna píšeš

„Ve vzájemném odpuštění

je i nové zrození

přistupme tedy blíž

ke svícnu naděje

dej, Bože, sílu všem

kdo miluje“

Dej, Bože, sílu nám

žít dál i bez Tebe

Uprostřed rodiny

milující táta

a muž věčně zamilovaný

do své ženy

 

Uprostřed kamarádů

moudrý muž

který necouvá

před překážkami

a zvedá hlavy ostatním

Uprostřed básníků

ten, který se vyhne

když se blíží stín

a píše o lásce

a přátelství

Ojíněné větve bříz

jsou jako bílý dým

Básník jara

už jaro nepřivítá

ale odněkud uslyší snad

jak ho vítáme my

Tak nešetřete slzami

 a na přání zesnulého     

Barden Springs

nikdy nešetřete láskou  

    

 31.1.2006

Hana Kupčíková


 

PŘÁTELÉ  (za Bohumila Jaroše)

Břetislav Kotyza

…kdysi jsme chtěli být stále spolu
v cinkání muziky slyšet svůj čas
Děvčatům lhát, co rády slyší
být z vína veselí
včera
a když zbytek nezkvasí
tak zítra zas

Možná, že zítra
Dnes se jen mlčky zdravíme u zubaře
Muziku jsme již dávno vyměnili
za třídní schůzky
když děvčata na léto
rozstřihnou sukni

Co na tom
že se již nečervenají
nad lístky našich milostných psaníček

Láska nám stále zůstává na pořadu
i když jen biograf na sítnici očí
jen na vnitřní straně
o trochu víc
pokleslých víček

Až slovům na patře zadrhne splávek
tož, přátelé, sklenky hore!
Dnes již víme
že naše trampoty
jsou jen zrcadlením převrácený
vlastní obraz
Ale také víme
proč napouští balón horkým vzduchem
náš starý známý
Pohyblivý svátek

 

Zpět