Zpět

Autogramiáda

V 17 hodin přivítala všechny přítomné ředitelka Městského muzea a knihovny v Čáslavi paní Soňa Dedíková a představila autora křtění knihy pana Bohumila Jaroše

 

 

Poté předala slovo paní profesorce Janě Andrejskové, jejíž průvodní slovo zde uvádíme:

 

Vážení přátele literárního umění,

vážení a milí příznivci Literárního klubu dr. Nadi Benešové,

dovolte mi, abych vás přivítala na dnešní autogramiádě. Sešli jsme se u příležitosti knižního vydání první básnické sbírky člena a jednatele LK dr. N. B. pana Bohumila Jaroše. V úvodu mi dovolte, milí přátelé, několik osobních vzpomínek:

Vzpomínka první:

Píše se leden 2002 a v čáslavské městské knihovně se z podnětu pana Jaroše sejde skupinka literárních nadšenců a ustanoví LK dr. N. B. V dobrém slova smyslu jsou to doslova obrozenečtí nadšenci, kteří v dnešní uspěchané a pragmatické době se věnují podpoře kultury a umění.

Pan Jaroš se stává jednatelem klubu, neúnavně organizuje, roznáší pozvánky, plakáty, je spojkou mezi začínajícími autory, korektory a tiskárnou.

A protože mám ráda citáty, dovolte mi, abych pro první  „sáhla“ do doby našeho národního obrození.

 

„Pracuj každý s chutí usilovnou…,“ říká mimo jiné Jan Kollár v skladbě Slávy dcera,

„Lépe činí ten, kdo těží s málem“

a v závěru sonetu dodává:

„často tichá pastuchova chýžka

více pro vlast může dělati 

nežli tábor, z něhož válčil Žižka.“

 

Vzpomínka druhá:

Pan Bohumil Jaroš se během tříleté existence literárního klubu stává častým hostem u nás v gymnáziu. Přináší nejen klubové informace, ale i řadu úkolů. Kolegyni Evu Chvojkovou žádá o přípravu kulturních pořadu. Spolu pak často sedíme v kabinetě a limitováni přestávkou či volnou hodinou mezi vyučováním probíráme texty „Krůčků“ či jiných literárních prací.

„Jak to básník myslel? Bude ve verši čárka či nikoli?“ bývá naše častá otázka.

Jindy přichází pan Jaroš s nákladem tiskovin, které právě vyzvedl v tiskárně Studio Press.

Vzpomínka třetí:

Je začátek září 2005 (jsem trochu nervózní, čeká mě v tomto školním roce hodně práce). Přichází pan Jaroš a nesměle pokládá na stůl knížku s červeným stromem na obálce a říká: „Tak jsem si splnil svůj sen.“ A následuje prosba, kterou nemohu odmítnout: Připravit průvodní slovo a program autogramiády.

Záměrně jsme volili datum 8. prosince. Osmičky k našemu regionálnímu kulturnímu životu tak  trochu patří. V sobotu 8. října bylo slavnostní vyhlášení 3. ročníku Literární soutěže pořádané LK dr. N. B.,  v úterý 8. listopadu slavnostní premiéra akademie k 125. výročí vzniku Gymnázia a 30. výročí otevření Střední pedagogické školy v Čáslavi, jejímž generálním sponzorem byl právě čáslavský literární klub.

A dnes 8. prosince je křest a autogramiáda básnické prvotiny jednatele klubu Bohumila Jaroše.

Ráda bych Vás ve stručnosti s tvorbou pana Jaroše seznámila.

Sbírka Přicházíš po špičkách, kterou vydalo nakladatelství Alisa v Petřvaldu na severní Moravě v letošním roce, obsahuje 97 básní, které jsou členěny do dvou částí: První část nese stejnojmenný název jako sbírka a obsahuje převážně milostnou lyriku. V druhé části nazvané Červený strom najdeme kromě milostné lyriky také lyrická témata vyjadřující lásku k životu a k přírodě. Členění je spíše formální, nemá vnitřní důvod.

Sbírka vznikla za poslední dva roky, nejvíce básní bylo napsáno v roce letošním. Básník pracuje lehce, sám říká: „jako když to vysype z rukávu“. Na svém kontě má přes 1 500 básní, sbírka je jen malou výsečí z jeho tvorby. Volnost myšlenek je zdůrazněna absencí interpunkce. Čtenář či interpret má možnost vlastního pohledu a výkladu tvorby. Básně jsou dokladem poezie zralého člověka, „nenapravitelného“ romantika a „nenapravitelného“ optimisty. Obálku sbírky tvoří vkusná reprodukce olejomalby malířky Kateřiny Smetanové.

Následoval kulturní pořad pro zpříjemnění podvečera. Studenti G a SOŠPg  přednesli skladby pro zobcové flétny:   Luca Matrenzio – Alegro a Barkarola od anonymního autora, houslovou skladbu  Henryka Wieniawského a Mozartovu Kouzelnou flétnu

 

 

   

S hudbou se střídali  recitátoři s ukázkami  veršů z knihy Přicházíš po špičkách pana Bohumila Jaroše.

   

A diváci pozorně naslouchali...

 

   

Paní Mgr. Jana Andrejsková  ukončila kulturní program opět citátem. Tentokrát je autorkou italská spisovatelka Anna Maria Ortesová.

„Psát znamená hledat a občas i nacházet klid. Je to jako vracet se domů.

Stejné je to i se čtením. Ten, kdo píše nebo čte doopravdy a ne jen tak, vrací se domů: je mu dobře. Ten, kdo nepíše ani nečte nikdy, nebo jen tehdy, když musí – zůstává navždycky bez domova, i kdyby měl domů a příbytků sebevíc.

Je chudý a ochuzuje i život.“

Pan Jaroš domů přichází po špičkách.


Paní Soňa Dedíková  popřála autorovi knihy stálou inspiraci a slavnostně sbírku básní pokřtila

    

Následovalo poděkování pana Jaroše a přípitek

        
     

Přišli zahrát a podívat se i kamarádi z bydliště

     
A pak už jen věnování a podpisy...

Zpět